Výchozí bod našich úvah se vztahuje ke zvláštní roli, která je dodnes městům ve východostřední Evropě připisována v rámci urbánního výzkumu:

jako místa postsocialistické transformace tato města obvykle nejsou zohledňována v rámci rozhodujícího diskurzu o budoucnosti „Evropského města“. Navíc o urbánním rozvoji ve východní Evropě se stále uvažuje v konceptuálním rámci růstu. Realita se však od tohoto paradigmatu odchyluje. Také urbánní změny ve východostřední Evropě jsou čím dál častěji spojeny s procesy depopulace způsobenými – již pozorovatelnými – kvantitativními a kvalitativními změnami. Do městské aglomerace se na jednu stranu promítá klesající míra porodnosti, stárnutí a změny ve složení domácností a na druhou stranu důsledky inter- a intra- regionální mobility. Již lze též pozorovat první trendy úbytku bytů i komerčních prostor.

Z teoretického hlediska projekt staví na teoriích a výsledcích výzkumu transformace z 90. let 20. století, ale jeho cíle tento konceptuální přístup přesahují a vztahují se k dodnes pouze zřídka zkoumaným otázkám bydlení a demografie. Hlavní zájem výzkumu tak spočívá v kvalitativních demografických změnách, tj. měnících se strukturách domácností a s tím spojených preferencích bydlení, právě tak jako v jejich prostorovém vyjádření. Prostorově se zaměřuje na oblasti staré zástavby ve vnitřním městě.

Srovnání českého a polského vývoje a zkušeností ze západní Evropy a východního Německa přispívá k lepšímu porozumění novým vzorcům urbánního rozvoje ve východostřední Evropě. Testuje se aplikovatelnost konceptů rozvíjených pro západoevropský kontext, jako je Druhá demografická tranzice. Navíc srovnávací analýza připouští zhodnocení souhry postsocialistické transformace a obecných trajektorií demografických a urbánních změn v Evropě.